Ahoj, naposled zdravime z hotelu. Za chvili odjizdime z Cuzca na letiste. Pak uz jen 36 hodin v letadle a zase se uvidime. Mejte se hezky a tesime se na Vas.

Milan

Dnes preskocim nekolik zajimavych dni a prejdu ke dnesku. Dnes jsme totiz byli na Machu Picchu. Vetsinou se snazim od veci pristich nic neocekavat a pak jsem prijemne prekvapen. Tentokrat jsem udelal vyjimku. Od mala jsem cetl o Incich a Mayich a s uzasem si prohlizel fotografie Macchu Picchu. Dnes se mi splnil zivotni sen a videl jsem vse na vlastni oci.

Protoze k internetu se dostavame spise spora nez dycky, uz asi vite z mailu, SMS i fotek od Very, co se delo dal. Presto se vratim trochu zpet, do patku 1.3. Ten den jsme totiz stravili v Potosi a to bylo v dalsich zpravach trochu odsunuto do pozadi, coz si nezaslouzi. Jindrisku Potosi prilis neokouzlilo, ale me ano. Jak rikal Martin: Potosi je autenticke kolonialni mesto, zatimco Cuzco v Peru (odtamtud to nyni pisi) je vypulirovane kolonialni mesto pro turisty.

Dnesniho dne nas cekala solna plan, Salar de Uyuni. na kterou jsme se moc tesili.

Ale abych zacala od rana. K snidani byla k dispozici opet koka, takze jsem nevahala si udelat opet caj. Po snidani nasedame do dzipu a odjizdime. Po ceste je videt uzasne zrcadleni vzdalenych hor, vypadaji, jako by se vznasely nad zemi. Kolem silnice jsou obcas videt lamy, s maslickami,

Ahoj,

prave jsme plni dojmu prijeli do hotelu Copacabana v La Paz. O ceste do hotelu bude psat Jindriska. Ted jen cekame az se sejdeme a pujdeme nekam na veceri. Zdravime vsechny ctenare i nectenare.

Milan

Rano se postupne schazime na snidani a vypadame, jako banda lazaru. Krome Milana a Martina snad nikdo nespal, nekteri meli bolesti hlavy, prujmy ci zvraceli. Nejhorsi priznaky resime prasky, vetsina si k snidani dava caj z koky, nekteri ji i zvykaji, jen abychom prezili. Nasedame do dzipu a odjizime. Kratka zastavka u laguny Coloredo z druhe strany a pak dalsi laguny, popisovat je bez fotek asi

Rano odjizdime minibusem, prejizdime Chilske hranice a na Bolivijskych hranicich na nas cekaji dzipy. Jak pravil Martin - nas pruvodce- na tri dny se loucime s asfaltem. Dzipy mame pronajate 4 a zrejme jsme vyfasovali nejprijemnejsiho ridice, dela, co nam na ocich vidi. Uz na hranicich fotime sopku, pod kterou jsme - Licancaburk. Pak prijizdime k lagune Verde (to znamena zelena), ktera bohuzel

Abychom nejakym zpusobem prezili vysky, ve kterych se budeme dalsi dny pohybovat, zaplatili jsme si aklimatizacni vylet k nejake sopce. Rano jsme nalozeni do minibusu, jede s nami i dzip, a tvrde stoupame. Posledni usek presedame 4 do dzipu, abychom vubec mohli vyjet a na uplny zaver nas dzip pòstupne vyvazi vsechny do vysky 4834. Po ceste vidime prvni kaktusy. Pak jsme se postupne v rade

Ahoj, po dlouhe dobe jsme se dostali v Potosi k internetu. Nejvetsi abstak mela Hanka, ktera uz dopoledne okupovala jednu I-kavarnu (I-bufet). S Jindriskou jsme tam zamirili odpoledne, ale byla obsazena. Tak jsme se zeptali v nejake cestovce, ale v okoli pry internet neni. Nicmene v sousednim kramku (otevrenem do ulice) jsou 4 pocitace, z toho dva s internetem. Jupi! Takze sedime s Jindriskou a klofeme. Ja zacnu od odjezdu z Puerto Natales a budu pracne vzpominat. Jindriska pise o Bolivii.

Torres del Paine je narodni park, jehoz symbolem jsou tri vrcholy, ktere maji cerne vrsky ze sedimentu a pod tim je svetla zulova vrstva. Za vstup do parku se plati a hlidaci nemaji s hlidanim neopravneneho vniku moc prace, protoze vetsina hranice je tvorena rekami a vstoupit tam lze jen na nekolika mistech. Do parku jsme vjeli autem, ale do hotelu jsme jeste asi 20 minut pluli katamaranem.