28.2. ctvrtek

Dnesniho dne nas cekala solna plan, Salar de Uyuni. na kterou jsme se moc tesili.

Ale abych zacala od rana. K snidani byla k dispozici opet koka, takze jsem nevahala si udelat opet caj. Po snidani nasedame do dzipu a odjizdime. Po ceste je videt uzasne zrcadleni vzdalenych hor, vypadaji, jako by se vznasely nad zemi. Kolem silnice jsou obcas videt lamy, s maslickami, to aby se poznalo, komu patri. Jsou to domaci lamy, urcene k jidlu. Krome toho obcas vidime divoke lamy, tzv. vikune, a ty se nelovi a jsou hrozne hezke. Zajizdime na hrbitov lokomotiv, kde jsou odlozene lokomotivy, ktere prestaly slouzit. Nekde jsou i ze soucastek udelane houpacky ci cinky. Pote nasleduje mesto Uyuni, kde zachazime do smenarny a chvili nakupujeme na mistini trznici. Take pochopitelne fotime, ale mistnim zenam to neni po chuti, otaci se zady a tvari se zle. Pak pokracujeme k solne plani. Po ceste nas stavi policajti, nam chybi jakysi papir. Martin a posadka jeho dzipu se pro nej vraci, my si prohlizime turisticke stanky. Pak konecne je vse v poradku a pokracujeme k bile lince na obzoru.

Vjizdime na solnou plan - tezko popsatelny pocit. Kolem nas vsude bilo, obcas jedeme vodou (jsme zde v obdobi destu), nikde zadny orientacni bod, jen snad hory na obzoru, vzdalene dzipy zpocatku vypadaji, jako by se vznasely (zrcadleni vzduchu). Nas ridic v jednu chvili meni smer a jedeme jinam. Stranou je totiz hejno plamenaku, tak k nim mirime, fotim, plamenaci pak zamavaji kridly a uleti - nadherna podivana. Pak se v dali objevi bod, jedeme k nemu a bod se zvetsuje, az je z nej budova. Je cela postavena ze solnych cihel, uvnitr jsou sedacky ze soli, solne sochy....Nejprve se prochazime venku, bez slunecnich bryli by to neslo, clovek si pripada jak na obrovske zasnezene plani. Fotime se, je to dokonale pozadi, takze vznikaji fotky typu, jak nekdo nekomu stoji na ruce apod. Sul vytvari sestiuhelniky (proc netusim). Pred budovou je postaven snehulak, vlastne solnak.

Pak nas ridici volaji na jidlo, jime v jiz zminovane solne budove. Pokud by nekomu jidlo bylo malo slane, muze si sul naskrabat ze zidli, steny... Po jidle zajizdime dal do plane. Dzipy se ruzne predjizdeji, az se jim od kol prasi, vlasne soli. Na jednom miste zastavujem, z jamek s vodou vylamujeme krystaly. A pak navrat a louceni s dalsi uzasnou atrakci. Na zaver jeste vidime vytezene kupicky soli a cloveka, jak jede po solne plani na kole.

A pak nas dzipy vezou zpet do Uyuni, odkud mame odjet pronajatym busem. Po ceste pozorujeme stavbu silnice, v podstate srovnaji pruh pisecne zeme, navezou dalsi pisek, pokropi, uvalcuji a silnice je hotova.

Busem jedeme pres Kordillery, sama zatacka, silnice vedo po ubocich hor, ale je to asfaltka, stara necely pulrok. Z Uyuni do Potosi to mame 208 km. A porad bud klesame, nebo stoupame. Kolem jsou hory se zarezy od vody, hluboka udoli. A vsude kolem kaktusy. Nastesti ridic udelal pauzu na curani, takze rychle bezim vyfotit se s kaktusem a fotit kaktusy. Skoda, ze je tak malo casu. No, a pak dlouha cesta do Potosi, setmelo se, neni toho moc videt.

V Potosi jsme dovezeni temer k hotelu. To je moc dobre, protoze je to hodne kopcovate mesto. Vetsina jde na veceri, bajecnou gulasovku s horkym kamenem uprostred misky. My s Milanem jdeme na pokoj, varime caj, sprchujem se a jdeme spat. Mame krasny pokoj s uzasnym vyhledem na kostel a protejsi osvetleny kopec. Spime ve vysce pres 4 km, ale uz si zvykame.

Jindra

P.S. Elisko, pokud tam najdes chyby, prosim, oprav je. Pisu ve spechu a pravopis nemam cas moc resit. Diky.