1.3. patek

Protoze k internetu se dostavame spise spora nez dycky, uz asi vite z mailu, SMS i fotek od Very, co se delo dal. Presto se vratim trochu zpet, do patku 1.3. Ten den jsme totiz stravili v Potosi a to bylo v dalsich zpravach trochu odsunuto do pozadi, coz si nezaslouzi. Jindrisku Potosi prilis neokouzlilo, ale me ano. Jak rikal Martin: Potosi je autenticke kolonialni mesto, zatimco Cuzco v Peru (odtamtud to nyni pisi) je vypulirovane kolonialni mesto pro turisty.

Potosi bylo v kolonialnich dobach jedno z nejdulezitejsich mest na svete. Odtud, z jedine budovy, slo veskere stribro z Jizni Ameriky do Spanelska. V dobach jeho slavy to tvorilo cca 90% spanelskeho stribra. Onou budovou je mincovna. Ve sve dobe to byla nejvetsi spanelska budova v obou Amerikach. Zabira asi 4 bloky, a podle mistni pruvodkyne v ni bylo asi 200 mistnosti. Sem prichazelo stribro, z nehoz se razily spanelske a pozdeji i bolivijske mince nebo se slevalo do ingotu. Jedna lod se potopila a kdyz ji pozdeji americane vyzvedli, byl v ni poklad asi za 400 mil USD. Nyni je z mincovny muzeum, ktere jsme navstivili. Nase pruvodkyne byla jedina protivna bolivijka za celou dobu naseho pobytu v Bolivii. Prohledli jsme si uzasne stroje na valcovani mincovniho plechu (mimochodem, jsou to ohromne stroje z dubu privezeneho z Evropy), razici techniky v ruznych dobach apod. Stroje byly pohaneny mezky v mistnosti o patro niz. Zajimava byla mistnost, kde se slevaly ingoty. Pracovni prostredi bylo udesne, prace doslova otrocka a dodnes neni znamo, kolik lidi a za jakych podminek tam pracovalo. V mincovne je i muzeum mineralu, zbrani, archeologickych vykopavek apod. To uz nas ale tolik nezaujalo. Zajimave je, ze mincovna byla v provozu az do roku 1953, kdy byla razba bolivijskych minci z ekonomickych duvodu predana do Chile.

Z mincovny jsme se sli projit. Potosi ma svoji atmosferu. Je videt, ze bohate mesto to bylo. Jsou tu krasne budovy, ale uz nejsou penize na jejich udrzbu. Mesto zije, je tu spousta kramku a trznice je orientovana na mistni lidi a ne na turisty. Pro me to bylo zajimave, Jindriska to okomentovala, ze ji to pripomina nase vietnamske trznice. Lide si tu ale na nic nehraji, nejsou tu cetky a potraviny jsou cerstve a treba i maso vypada hygienicky a neni citit, jako v nekterych nasich masnach. U jednoho kostela prodavali cosi jako masove pirozky. Uzasne to vonelo, mel jsem na ne hroznou chut, ale byly mi rozmluveny. To je tak, kdyz je v parte doktorka. Koupil jsem si jakesi sladke pecivo a pochutnal jsem si na nem. Ovsem ulepeny jsem byl az za usima.  Ve 13 hodin jsme meli sraz na obed na hlavnim namesti. Potkavali jsme tam spousty skolaku v uniformach a lidi v nablyskanych hornickych helmach (i zeny). Dozvedeli jsme se, ze se v Potosi prave kona nejake zasedani horniku z cele Bolivie. Hornici jsou na svoji profesi velice hrdi a proto zde nosi svatecni helmy. Na obed jsme meli jet taxiky na vyhlidkovou vez na protejsim kopci. To jsme ovsem jako frajeri odmitli a vydali se tam pesky.

Zpocatku to bylo dobre (cti: z kopce), druha cast ovsem uz nesla tak rychle. Malo platne, splhat na cca Petrin ve 4000 m nemame prilis natrenovane. Kdyz jsme se konecne na vrcholku u veze sesli, sdelil nam Martin, ze dnes az do odpoledne je vez zamluvena pro horniky. Tak jsme zase slezli z kopce a taxikem a minibusem odjeli do stredu mesta do jakesi hospudky. Meli mit masove empanady (cosi jako pirozky) asi v peti variantach. Nemeli. Zeleninove me ani Jindrisku nenadchly a proto jsme se vydali do mesta na ony krasne vonici, ktere jsme videli dopoledne. Jako mistnak jsem Jindrisku provedl mestem nejkratsi cestou, zkratili jsme si to pres trznici a dosli na misto - kde uz se prodavaly jenom zeleninove empanady a i ty uz balily kram.

Cast odpoledne jsme stravili s Jindriskou v internetovem poulicnim stanku, kde se prodavaly cukrovinky a jako vedlejsak tam meli dva pocitace s internetem. Odtamtud jsme psali minule prispevky. Za dva pocitace na 1.5 hodiny jsme zaplatili v prepoctu asi 21 Kc.

Na veceri jsme sli do restaurace s vyhledem. Meli jsme tam byt na zapad slunce, ale prisli jsme o trochu pozdeji. Obzor na zapade byl ale krasne zbarveny a vyhlidka nadherna. Martin nam udelal rezervaci, abychom se tam dostali. Mozna byla zbytecna, krome nas tam byl jen personal. Ten byl z toho, ze tam prislli hoste, naprosto zmateny. Nebudu to rozmazavat, po strance kulinarske to byl debakl. Mozna se z popisu zda, ze v Potosi se spatne ji. Neni to pravda, to jsme jen tento den meli smulu. Cokoliv jsme si ale koupili na ulici, to bylo vyborne.

Kdyz jsme se vraceli z vecere do hotelu, predjizdeli nas policajti, troubili na nas a potom jeste neco rikali megafonem. Pavel na jejich adresu poznamenal: "Oni nevedi, ze na nas mluvi spanelsky." Vecer v hotelu nas cekalo prekvapeni. Vasek, jeden z ucastniku, mel narozeniny, takze castecne on a castecne Martin za Adventuru koupili nekolik lahvi vina a byla ochutnavka. Zejmena jedno mi ( a samozrejme Jindrisce) moc chutnalo, protoze bylo krasne sladoucke. Martin navic Vaskovi koupil mistni dort, ktery jsme spolecnymi silami sprovodili ze sveta. Byl piskotovy s kremem a hodne syty.

A to byla takova ta sladka tecka za Potosi.

Z Cuzca vsechny zdravi Milan