Machu Picchu
Dnes preskocim nekolik zajimavych dni a prejdu ke dnesku. Dnes jsme totiz byli na Machu Picchu. Vetsinou se snazim od veci pristich nic neocekavat a pak jsem prijemne prekvapen. Tentokrat jsem udelal vyjimku. Od mala jsem cetl o Incich a Mayich a s uzasem si prohlizel fotografie Macchu Picchu. Dnes se mi splnil zivotni sen a videl jsem vse na vlastni oci.
Bohuzel, vzhledem k velkym ocekavanim, byla navsteva Machu Picchu jednim z mych zivotnich zklamani. Protoze tedy nejsem objektivni pozorovatel, predam klavesnici Jindrisce, aby vse vylicila z vlastniho hlediska.
Milan
Takze nazor ode mne. Ano, prselo, byly mraky, ale jinak se mi to docela libilo. Ale od zacatku.
Vstavali jsme ve 4:30, v pet byla snidane, v 5:20 jsme odchazeli na bus. Cele to bylo vymysleno proto, abychom byli nahore brzy, videli Machu Picchu bez lidi a stacili vylezt na Veina Picchu a videli stavby zezhora - ostatne vstup na tuto horu jsme meli zarezervovany na dobu vstupu od 7 do 8 hodin. Rano, pro Milana jeste noc, prselo. Nejprve jen lehce, kdyz jsme vylezli z hotelu, hodne. Odkraceli jsme na bus a odjeli ke vstupu. Je to velice prikra hora, silnice se do ni zarezava ve spouste serpentin. A ze by tu byla svodidla? Ani nahodou. Moje zavrate se priplizily velice rychle, a kdyz jsme se vyhybali s jinym vozidlem, a byli na tesnem kraji, a pod nami sileny sraz, tak jsem si zacala sama pro sebe potichu knucet. Jel s nami mistni pruvodce jmenem Viktor. Nahore jsme byli vypusteni, nasledovalo Banos (WC), protoze ve vlasnim arealu nikde nejsou a uz jsme kraceli ke vchodu. Ale jsme v Peru, vse musi byt pod kontrolou, takze u vstupu jsme museli ukazat vstupenku a pas. A to vse v desti. Nalade to nepridalo. Pak zacala vlastni prohlidka. Viktor mluvil anglicky, ja anglicky umim minimalne, ale obcas se chytam. Ale tady vubec. Po case jsem se dozvedela, ze mluvil americkou anglictinou a problem s tim melo vice lidi. Ale nastesti cast byla ruznymi lidmi tlumocena. Jeho informace Milana cim dal tim vic iritovaly. Faktem je, ze zadne pisemne materialy nejsou a otazka je, jakym zpusobem informace ziskali. Evidentne spusta veci jsou ruzne povesti, neco malo mystiky a proste ve vsem vidi kondora, pumu nebo lamu. Ale mne to nejak moc nevadilo. Vetsinou vyhledy byly zahaleny do mraku, ale obcas se to protrhlo a vyhledy byly uzasne. Je to rozlehle, clenite, strme, vysoke a pusobi to monumentalne. Nedivim se, ze to bylo zarazeno mezi modernich 7 divu sveta. Prset neprestavalo, fotaky vlhly, ale co se dalo delat. Pak bylo treba rozhodnout, co s vystupem na horu Veina Picchu. Rozhodli jsme se, ze projdeme vstupem, ale pujdeme na jiny vyhled, nizsi a kdyz se pocasi umoudri, vystup uskutecnime. Vstup byl zase kapitola sama pro sebe. Clovek musel zapsat jmeno, vek, zemi puvodu, jestli je muz nebo zena a podepsat se. Pak opet musel ukazat vstupenku a pas. Proste silene. A na to jsme museli cekat 20 min ve fronte na desti. Na Milana to uz bylo moc. Lilo, nastesti kameny moc neklouzaly, ale nasi bezpecaci by tady asi zesileli.
Uzka pesina, kolmy sraz dolu, vysoke schody ci kameny, v jednu chvili jsme museli lezt pomoci lana po naklonene plosine. Uprimne receno, prilis mi nevadilo, ze jsme nakonec na Veina nesli, protoze tam je to pry jeste horsi, srazy na obe strany. Nahore jsem chvili skutecne videli dolu, byla to parada, a hlavne jsme se vsichni vyfotili jako skupina. Dolu se neslo o moc lepe a kdyz Milanovi ujela noha tesne nad hlubokym srazem, krve by se ve mne nedorezal a udelalo se mi fyzicky spatne. Nastesti to ustal a povazoval to za drobnost. Ja jsem to vydejchavala dost dlouho. Pak jsme dale prochazeli ruiny, propletali se s dalsimi navstevniky, poslouchali vyklad a kdyz se na chvili protrhaly mraky (i kdyz porad prselo), zurive fotili. Pak byl rozchod a my s Milanem jsme sli hledat kesku. Obe GPSky nam chciply, papir s hintem se rozmocil, takze jsme meli smulu. Zacali jsme se proto vracet k busum, tam to velice slusne organizovali, busy jezdily jeden za druhym kyvadlove, takze jsme byli rychle dole.
A muj pohled na dnesek? Mne se to libilo a to moc. Ano, mohlo byt hezky, a my mohli mit spoustu kalendarovych fotek. Ale jsme tu v obdobi destu, takze se clovek nemuze divit. A vyhledy obcas byly a byly uchvatne. Takze ja davam Machu Picchu bod a to i pres Milanovo celodenni brblani.
Jindra