25.2. pondeli

Abychom nejakym zpusobem prezili vysky, ve kterych se budeme dalsi dny pohybovat, zaplatili jsme si aklimatizacni vylet k nejake sopce. Rano jsme nalozeni do minibusu, jede s nami i dzip, a tvrde stoupame. Posledni usek presedame 4 do dzipu, abychom vubec mohli vyjet a na uplny zaver nas dzip pòstupne vyvazi vsechny do vysky 4834. Po ceste vidime prvni kaktusy. Pak jsme se postupne v rade za sebou vydali dolu. Jdeme pomalu a delame zastavky na foceni. Teprve nyni zcela docenuji nase deti, kteri jeste ve vetsich vyskach chodili na tezko po horach. Docela se mi mota hlava a obcas se musim vydychat. Ale zatim zadny problem u nikoho neni. Jdeme takhle asi 2 hodiny, obcas jsou tereni vlnky a do kopecka to jde vyrazne hur. Milanovi zrejme vyska nedela zadne problemy (to se ostatne ukazalo i dale). Sklesame priblizne 400m, pak jsme opet nalozeni a odvezeni dolu. Bohuzel ridic odmita zastavit u nejakych peknych sloupovitych kaktusu :-( Vracime se do San Pedra a vetsina odchazi do hospody navrzene ridicem (spokojenost je ale jen u nekterych), Odpoledne vyrazime stejnym minibusem na dalsi vylet. Nejprve jsme odvezeni k lagune se slanou vodou, ve ktere se muzeme koupat. Musi se ale vstupovat opatrne, aby se clovek neporezal o krystaly soli. Plavat se zde skutecne neda, snad jen nejaka cubicka. Nejlepsi je lezet na zadech a nic nedelat, cloveka to neskutecnym zpusobem nadnasi. Utopit jedine privazanim delove koule k noze. Okolo se tycily krasne sopky, v dalsi lagune pozorujeme plamenaky. Po uschnuti ze sebe seskrabujeme krusticku soli a bojime se, aby se plavky pri skladani nezlomily. Pote pokracujeme minibusem k Mesicnimu udoli, nejjsussimu mistu pouste Atacama. Mame tam pozorovat zapad Slunce. Po ceste se zastavujeme na vyhlidce na kraj Mesicniho udoli, blizko mista, kde vykopali zbytky dinosaura. Je to neskutecny pohled. Hluboka, erodovana udoli, vrsky pokryte vrstvou soli, takze vysledek je neskutecne barevny. A tahne se to do dalky, ohromna bludiste. Kdyz se vynadivame, pokracujeme k vlastnimu Mesicnimu udoli. Sjizdime ze silnice a pokracujeme terenem k udoli. Zde mame do zapadu Slunce asi 1,5 hodiny, takze se ruzne prochazime. Trochu se desim kraju nahorni plosiny, na ktere jsme, protoze se mi zda, ze se kraje kazdou chvili musi hroutit dolu. Ale pohledy jsou nadherne. Bohuzel nestihame vkladat fotky, ty budou dodatecne. Kdyz se konecne Slunce zacina klonit k zapadu, krajina nabira na plasticnosti a barevnosti. Okolni skaly se barvi do cervena a barvy udoli se trochu meni. Po zapadu Slunce by byly zajimave i okolni hory, navic za nimi prave vychazi Mesic, ale vrsky hor jsou v mracich, takze o tohle divadlo jsme ochuzeni. Navrat, posledni pochozeni po San Pedru de Atacama a spat. Druhy den nas ceka prejezd do Bolivie.

Jindra