Jindris | 27.2. streda

Rano se postupne schazime na snidani a vypadame, jako banda lazaru. Krome Milana a Martina snad nikdo nespal, nekteri meli bolesti hlavy, prujmy ci zvraceli. Nejhorsi priznaky resime prasky, vetsina si k snidani dava caj z koky, nekteri ji i zvykaji, jen abychom prezili. Nasedame do dzipu a odjizime. Kratka zastavka u laguny Coloredo z druhe strany a pak dalsi laguny, popisovat je bez fotek asi nema cenu, ale i ty byly krasne, s plamenaky, se spoustou malych ptacku, o kterych nevime, co jsou zac a vubec. Po ceste zastavka u kamenneho stromu, je to bizardni lavovy utvar, v jehoz okoli jsou dalsi lavove skalky. Je videt, ze zdejsi povrch byl modelovan lavovymi proudy z okolnich sopek. Je to parada, jen se tu clovek musi pohybovat pomalu, aby to udychal. Nekterym ucastnikum se zdravotni stav lepsi, jini jsou na tom hur nez rano. Ale vsichni prezivame :-)

Foceni sopky 7 barev,  pred kterou je poust, mijime novy poustni hotel, kde noc stoji 80 dolaru , laguny, az konecne u jedne laguny zastavujeme na obed. To znamena, ze my si prohlizime lagunu a ridici nam chystaji jidlo. Na porcelanovych talirich dostavame rizek z lamy, zeleninu, brambor, testoviny a jeste neco, co neumim urcit. Jako zakusek je meloun a zelatinovy bonbon. Moc dobre to bylo. K piti je voda nebo Coca cola. Bohuzel je videt, ze u tehle laguny se stavi dost casto, je tu docela dost odpadku.

A zase cesta pousti, k dalsi lagune, u ktere jsou dalsi lavove utvary neskutecnych tvaru. V jednom okne lavove skalky vidime neco jako kralicka, je to ale vacnatec viskotca - netusim, jak se to pise, takhle to znelo.

No a aby tech kamenu nebylo malo, na zaver prijizdime k lavovemu bludisti. Ze silnice nic moc, trochu se divim, proc tady zastavujeme. Ale kdyz clovek vylezl na nejakou skalku, a podival se do dalky, uvidel neskutecne bludiste mezi skalami uzasnych tvaru. Skaly pripominaly ruzna zvirata a nebyl by vubec problem tady na hodne dlouho zabloudit.

Pak prijizdime do vesnice Culpina K, pred ni vidime pasy barevnych rostlin, zlutych a cervenych, jedna se o kinou, kterou jsme vcera jedli.

Ubytovani je proste, to by nevadilo, ale vsechny zarazi strasny neporadek na dvore, ruzne zbytky aut a tak. Panove obdivuji motorku Jawu 350, na ktere pry kdysi Jirka vozil Hanku. A pod sprchu se bojime vlezt, vedou k ni draty 220 V, pospojovanych isolepou, a primo ohrivaji tekouci vodu. Vsichni se tesime do postele a modlime se, abychom spali. Jsme ve vysce 3 900 m.n. a to, ze jsem niz, je znat. Pokud vim, nikdo nemel problem.

Jindra