11.2. Vodopady Iguazu a spol.

 Jsme v hotelu, kde je pristup na net, takze mame moznost poslat prvni zpravu. Cesta probehla dobre, jen byla hodne dlouha. Nejprve do Frankfurtu a pak do Sao Paula. Z Frankfurtu do Sao Paula cesta trvala 12 hodin, ale protoze jsem leteli proti rotaci Zeme, tak jsme vyletali za tmy a prileteli taky za tmy. Pak jsme jeste leteli do Iguazu a odtud taxiky do hotelu. Jeste ten den jsme sli do Zoo, kde byli hlavne ptaci a poprve v zivote jsem si hladila tukana, videla kolibrika a tak vubec, Pak jsme pokracovali na vodopady Iguazu z Brazilske strany, ktere jsou skutecne neskutecne. Coz o to, vodopady jsou skutecne paradni, ale tech lidi. Davy, zastupy, fronty, vedro se misilo s nevyspanim a o 4 hodiny delsim dnem, takze jsem nevedela, jestli je to skutecne to, na co jsem se tak tesila. Vecer pak vecere v mistni restauraci, smes masa klobas, vyborne. Po ceste do hotelu jsem videla Sirius v zenitu chvili mi trvalo, nez jsem poznala, co to vubec je :-) Dnes opet k vodopadum, ale z Argentinske strany. Jako prvni byla projizdka clunem pod vodopady, a byl to neskutecny zazitek. Dokonce nas i pod jeden mensi vodopad zavezli, takze jsem byli uplne mokri. Ale byla to parada. Pak jsme prochazeli po ruznych mosticich a divali se na vodopad z ruznych stran. A nakonec tesne u Dablova chrtanu a opet uzasne. Takze naprosta parada. Navic tu beha spousta nosalu a krade turistum jidlo, projizdeli jsme destnym pralesem, videli jsme ohromne barevne motyly a ptaky jeraby, supy a spousty barevnych ptaku, o kterych nevim, co to je. A jsou tu znacky dej pozor na tapiry a tak vubec. Proste naproste nadseni. Je to jenom maly zlomek, na co jsem si ted vzpomnela. Ted tu popijime argentinske vino a je nam blaze.

Vsechny zdravim a predavam slovo Milanovi

Jindra

   Jindriska to chtela napsat sama, ale vzhledem k tomu, ze kdo nepise, muze popijet mistni vyborne vino, ktere je jen 2x drazsi nez nejlevnejsi mineralka, tak mi predala slovo. V podstate s Jindriscinym popisem souhlasim, jenom ke kazdemu bodu by se dalo dlouze vypravet. Jen si nejsem jist, ze ma cestina dostatek superlativu.

   Vodopady jsou naprosto neuveritelne, jsou o nekolik trid jinde, nez norske nebo islandske vodopady. Predstavte si krajinu zalitou vodou v sirce asi dva kilometry. Co to asi udela, kdyz se najednou ta voda rozhodne, ze chce tect o 80 metru nize? Obesli jsme vodopady ze vsech stran a vzdavam hold nasemu pruvodci, ktery to zorganizoval tak, ze prohlidka celou tu dobu gradovala. Pri prvnim pohledu na vodopady jsme zustali paf. Pak jsme okolo nich dva dny chodili a bylo to stale lepsi a lepsi. A finale bylo nevyslovne. Stali jsme na plosine a v uhlu asi 270 stupnu padala voda. Rev, trist, duha, hejna vlastovkovitych ptaku, kteri letali do te triste a zase ven.

  Dalsi zazitek je zverstvo a rostlinstvo. Kytky, ktere pracne pestujeme doma, tady rostou bud samostatne nebo parazituji na stromech. Bezne je, ze na strome rostou nejruznejsi druhy bromelii, mechu, lisejniku, kapradi i velikonocnich kaktusu. Bambus roste jako kopi, tj. tyc nekolik metru vysoka se zaostrenou spickou. V tom poletuji obrovsti motyli, barevni ptaci apod. V rece jsme videli nekolik krokodylu (nebo aligatoru - sorry, nepredstavili se), zelvu, nekolik metrovych sumcu apod. U hospod, kde jsou turiste a jidlo se sbihali nekteri ptaci, kteri jsou nadherne barevni a jsou vsechno, jen ne plasi. Nosalove jsou kapitola sama pro sebe. Videl jsem, jak dva vyskocili na stul, vrhli se na batoh a zacali se pretahovat s pani. Ta se po nich ohanela, pak zoufale batoh drzela, ale nakonec prohrala. Nosalove vytahli a roztrhali pytlik se susenkami. Jeden z nich to moc dobre nevyresil, odnesl si prazdny pytlik. Zato na ty vysypane susenky se jich sebehlo asi 20. Bezne tu behaji morcata a videli jsme i cosi jako male prasatko.

   Pestanu se rozepisovat, mam 451 fotek a nafilmovane asi 2 hodiny. Tak se teste.

   Milan