Z Argentiny do Chile

Jeste se vratim k prejezdu hranic. Protoze Argentina a Chile nejsou nejlepsi kamaradi (hlavne ze strany Chile), jsou na hranicich ruzne legracky. Jedna z nich je, ze Paola, ktera nas v Patagonii provazela, nesmi prevazet turisty pres hranice. Privezla nas tedy do Rio Turbio, kde jsme museli presednout na autobus, ktery nas dovezl do nejblizsiho mesta za hranicemi v Chile. Kdyz jsme v Rio Turbio cekali asi hodinu na autobus, byli jsme se podivat na hlavni tridu. Tam zrovna probihala lidova veselice. Uprostred ulice tancily ruzne skupiny, lide to z chodniku sledovali a bavili se. Cele to bylo velke asi jako venkovska pout, ale libilo se mi, ze to nebylo aranzovane pro turisty.

Lide na chodnicich byli bud v civilu nebo v nejruznejsich maskach. Deti meli v rukou spraye s napisem Fiesta a strikaly po sobe i po komkoli jinem neco jako slehacku. Jini zase meli v ruce nejake pytle a sypali po ostatnich neco jako mouku nebo popel. Behal jsem po silnici a fotil, az jsem mel vir na karte. Pak jsem dal fotak podrzet Jindrisce a sel to zopakovat s kamerou. Vsem nastraham jsem se vyhnul, coz se neda rict o Jindrisce. Jak tam stala, tak k ni prisla jedna maska a dukladne ji posypala hlavu onim bilym praskem spolu s konfetami. Krome jineho jsem musel dukladne cistit i fotak. Ale ani zlobit se na ne nedalo, protoze asi za 20 minut prisel stejny clovek a prinesl nam dva kalisky s jakymsi pitim. Bylo to slabe alkoholove a s platky ovoce. Teprve vecer Jindriska zjistila, kde vsude ten prasek ma. 

Dojeli jsme na hranice a Argentinskou stranu jsme projeli bez problemu. Asi po 3 kilometrech prujezdu zemi nikoho jsme dojeli na Chilskou stranu. Tam jsme vystoupili z autobusu, vytahali vsechny bagly a sli vyplnovat papiry. Bagly zatim ocuchaval pes, coz nebylo kvuli drogam, ale kvuli zelenine a salamum. Jedna ucastnice (druha Hana), prestoze podepsala, ze zadnou zeleninu nema, mela v batohu zapomenute plesnive rajce. Chtela ho vyhodit, ale to nesmela, protoze uz ho vyvezla z Argentiny. Takze celnici tam delali bugr okolo shnileho rajcete. Nakonec se zadarilo, nikoho nezavreli, nic nezabavili, pokutu jsme neplatili a byli jsme v Chile. 

Linkovy autobus nas odvezl az primo pred hotel Francis Drake, ackoliv tam nemel stanici.

Odtud jsme druhy den jeli do narodniho parku Torres del Payne a po trech dnech jsme se sem vratili a ja ted odtud pisu. Maji tu rychly internet, coz je lahoda. Protoze je ale na nej fronta, budu/budeme pokracovat zase jindy. Je o cem.

Ja i vsichni ostatni zdravi vsechny.