Jindris | Fitz Roy

Tak jsme se od ledovce presunuli do El Chalten, nebyl zde vubec signal na mobil a odkud jsme podnikli dva vylety. Prvni byl k Fitz Roy. Bohuzel od rana prselo, a rozhled byl temer nulovy. Presto nas to neodradilo a slapali jsme do kopce jako divi. Nastup znamenal asi 400 m prevyseni. Pak jsme dosli k rozcesti, kde se cesta rozdvojovala, aby se posleze zase spojila. Zvolili jsme cestu kolem jezera, abychom alespon neco videli. Pak jsme pokracovali dale. Slo se po nahorni plosine mezi pokroucenymi a ne moc vysokymi stromy. Navic byl stale znat pozar, ktery tu nedavno byl. Spousta stromu byla ohorelych, ale nektere se snazily  rust dal,  Skoro vse tu bylo pichlave. Pomalu prestavalo prset, ale stale jsme nic moc nevideli. Pred zaverecnym stoupanim, asi 300 m prevyseni to nekteri vzdali. Silne jadro ale pokracovalo az nahoru, na kraj moreny, za kterou bylo jezero. Pravda, v tu dobu uz snezilo, snih byl i  na ceste a dost to klouzalo. Nahore jsme cekali, jestli se alespon na chvili rozjasni a my uvidime legendarni Fitz Roy, ktery se mel vypinat pred nami. Chvilemi byl videt jakysi obrys, ale Fitz Roy to nebyl. Ale i tak to bylo pekne, protoze byly videt ruzne ledovcove splazy. Po chvili jsme to vzdali a zacali sestupovat. Na nahorni plosine se zacalo delat hezky a zacaly uzasne vyhledy. Spouste od fotaku cvakaly, jen ten nestastny Fitz Roy se ne a ne odhalit. Dolu jsme dosli docela zdrchani, nekteri hodne - nechci Lubora primo jmenovat. Celkem jsme meli v nohou asi 25 km a 800 m prevyseni. Vecer jsme sli na nejlepsi stejk, ktery jsme tu zatim meli. A pred spanim jsme jeste s Pavlem Najsrem pozorovali Jizni kriz a Omegu Centaura.

Druhy den jsme se vydali k Cerro Torre, coz byl vyrazne jednodussi vylet. Pocasi bylo krasne, ale jak jsme se blizili k jezeru, nad kterym se tycila tahle hora, tak se zacalo zatahovat. Takze Cerro Torre videt nebylo. Zato jsme po ceste krasne videli Fitz Roy. Krajina opet nadherna, Po navratu jsme s Milanem jeste zasli na vyhlidku nad mesto, kde byl nejen nadherny vyhled na mesto a panorama hor, ale byla zde i kes, kterou jsme nasli a poslali dal par trekovacich veci. Vecer jsme zasli do nejstarsi mistni hospody na hustou polevku, ktera byla vyborna. Co nas ale dostalo, byla majitelka. Jeji nevlastni otec byl cech a to z rodu pivovarniku. V hospode ji visel zaramovany plakat na Melesicke pivo, jak je uzitecne a zdrave a za hospodou mela pivovar, ktery se jmenoval Pivovar a varila tu svoje pivo, ktere se jmenovalo Pilsner. Pivovar nam ukazala a vysvetlila, jak to pivo vari. Proste parada. No a protoze bylo jasno, tak jsme po navratu sebrali jsme zbytky sil a s triedrem sli pozorovat oblohu - ja, Milan, Lubor a Tana. Identifikovali jsme Velke a Male Magellanovo mracno, Canopus a souhvezdi Mouchy. Na to, ze to bylo temer pod vybojkou, to byl uspech. Ale vzduch je zde neskutecne pruzracny. A pohled triedrem do Mlecne drahy bombasticky.

Dneska byl presun do Chile. Po ceste jsme videli plamenaky a kondory a pstrosy. Jinak to byla pustina, kde toho moc neroste. Ale i to malo asi staci ovcim, ktere se zde obcas pasli. Prejezd hranic byl napinavy, pocitove jsem se vratila do totality. Vyplnovat formulare, nesmelo se prevazet jidlo, namatkove konroly batohu, a tak vubec. Ale ted jsme v hezkem hotylku a rano se presouvame do narodniho parku Torres del Paine.

Nevim, kdy se zase dostaneme k internetu. Pisu to dost rychle, abych neblokovala dlouho pocitac, takze omluvte pripadne chyby ci kostrbatost textu.

Vsechny moc zdravi

Jindra